Čaj

Čaj je nápoj připravený louhováním lístků z čajovníku v horké vodě. Nyní paří mezi největší producenty Čína, Indie, Srí Lanka, Keňa, Turecko, Indonésie, Vietnam, Japonsko. Slovo čaj pochází z výslovnosti čínského 茶 – čcha, v jiných jazycích se často používá fonetická podoba te – odvozeno od významného přístavu Sia-men (čteno te). Čajem se nyní také myslí i jiné zápary a odvary z různých rostlin, jako bylinné čaje, ovocné čaje.

Historie

V jedné čínské legendě, Shen Nung, legendární čínský císař seděl pod stromem a popíjel převařenou vodu, když mu do misky spadl lístek z čajovníku. Císař nápoj ochutnal a zjistil, že je velmi chutný a posilující. Tato zmínka patří do doby 2700 let př.n.l. Do Evropy dorazil čaj roku 1610, kdy jej přivezli holandští mořeplavci. Jelikož dovoz čaje byl v té době velmi nízký, byl čaj velmi vzácným a ceněným zbožím. K rozšíření popularity došlo až v 18. století, kdy se snížila jeho cena. Mezi největší spotřebitele čaje patří Irové, zatímco Britové jsou až na druhém místě. Velké množství se vypije také v Japonsku a dalších zemích jako je Turecko, Sýrie a Írán. V Holandsku se vypije například více čaje než v Indii, Spojených státech nebo Německu.

Čajovník

Čínský čajovník (Camellia sinesis lat.) je stále zelený keř, jenž roste hlavně v tropickém a subtropickém klimatu, na kyselých půdách ve výšce 2500 m nad mořem. Dorůstá do výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až 30 metrů. Na plantážích jsou udržovány ve výšce 1 metru, kvůli snadnému sběru a údržbě. Jeho listy jsou dlouhé od 3 do 25 cm a široké 1 až 10 cm. Dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Čajovník obsahuje kofein, neboli tein. Pochází z jihovýchodní Asie, na pomezí Indie a Číny.

Výroba čaje

Čajovník se pěstuje na plantážích. Jeho lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech prakticky celý rok. Pro sběr lístků existují tzv. sběrové formule, jenž určují, kterou část výhonku uštípnout. Za cennější se považují mladší a menší lístky u špičky výhonku a pupen. Další zpracování záleží na druhu čaje.

Základní druhy čaje

Černý čaj

Lístky se mechanicky naruší, poté prochází oxidací. Zpracování trvá týden i déle. Obsahuje více kofeinu a má silnější vůni, kterou si uchová i několik let. Černý čaj se zalévá vroucí vodou. Pokud se zalije vodou chladnější než 90 °C nemusely by se některé substance čaje rozvinout. Poté se nechá vylouhovat asi 4 minuty.

Zelený čaj

Tento čaj při svém zpracování neprochází oxidací, suší se na pánvích. Zalévá se vodou, která prošla varem a zchladla na 80°C. Příliš teplá voda způsobí vyluhování tříslovin a dalších substancí a nálev má hořkou chuť až pachuť. Čaj zalitý příliš chladnou vodou má mdlou až vodovou chuť, protože se vonné a chuťové složky uvolnily z listů jen málo. Kvalitní listové zelené čaje lze zalévat vícekrát. Pro další nálevy lze zvýšit teplotu vody nebo prodloužit dobu louhování. Doba louhování se pohybuje od 30 sekund do několika minut.

Oolong

Čaj polozelený, nebo také modrozelený, žlutozelený či modrý, prochází minimální oxidací. Zalévá se vodou o teplotě 90 – 100 °C, kvalitní čaje se mohou zalít i vícekrát.

Bíly čaj

Listy se rovnou suší, bez oxidace. Obvykle se tak zpracovávají mladé lístky, někdy se keře pěstují zastíněné, aby se omezilo množství chlorofylu v listech. Je to velmi jemný a znamenitý čaj, v dřívějších dobách byl velkou vzácností a směli ho popíjet pouze čínští císaři.

Čaje nevyrobené z rostliny čajovníku

Velmi oblíbené jsou i bylinné a ovocné čaje, jako například jihoamerické maté nebo lapacho, jihoafrický rooibos a honeybush. Rooibos se stal velmi oblíbený díky velkému obsahu antioxidantů a minimu kofeinu.

reklama:

Autor: KN
26.02.2009 - 21:31:05

zpět  tisk